Beraní hlava se zlatými rohy [ Pověst ]
Beraní hlava se zlatými rohy
Beraní hlava Haugwitzů rozšířila sérii erbů r. 1803, kdy se vlády na Novém Světlově ujala hraběnka Žofie, velká milovnice a vyznavač ka hudby. Haugwitzové přišli ke svému erbu zajímavým způsobem.
Za dávných časů musel král v jedné válce opustit svoji vlast. Hrad pak odevzdal pod ochranu svého nejvěrnějšího rytíře. Sotva se král ocitl za hranicemi, přitáhlo plno vojska, které začalo s dobýváním hradu. Ten však byl postaven na vysoké skále a nepřístupný byl takřka ze všech stran. I rozhodl se posléze nepřítel, že obránce hradu vyhladoví. Rytíř, který dostal od krále za úkol o hrad pečovat, úmysl nepřátel prohlédl a poručil svým lidem denně hrát na rozličné hudební nástroje a předstírat veselí a nadbytek. Dny obležení pomalu ubíhaly a král se z ciziny stále nevracel. Na hradě nastal vážný nedostatek vody a potravin. Posádka hradu se již chtěla vzdát, ale rytíř je přemluvil, aby ještě tři dny vytrvali. Dal zabít posledního berana, který na hradě ještě zůstal, jeho krví pak nechal pomazat staré volské kůže a ty dal rozvěsit po hradbách.
Zatímco hradní čeleď dojídala posledního berana, divili se dole obléhatelé, kde obránci vzali ještě tolik volů. Usoudili, že ani s obléháním jim to nevyšlo, a zakrátko s nepořízenou odtáhli. V té chvíli vracel se král z ciziny. Když poznal, že za záchranu hradu vděčí chytrému nápadu, poděkoval statečnému rytíři za jeho neohroženost a důvtip a dovolil mu, aby on i jeho potomstvo mělo ve znaku černou Beraní hlavu se zlatými rohy v červeném poli. Onen rytíř byl předkem rodu pánů Haugwitzů z Biskupic.
